úterý 4. srpna 2015

Matema - splněný sen sirotků (Míša, která to proležela na pokoji)


Většina rodičů byla nadšená myšlenkou umožnit dětem tento jedinečný výlet a já jsem se těšila až to dětem oznámím a uvidím jejich tváře. Ono to totiž mělo být až do našeho příjezdu tajemstvím, avšak záhy jsme zjistili, že to bylo veřejným tajemstvím. Nikdo o tom nahlas nepromluvil, ale špitali si o tom všichni.
Týden před odjezdem Tom prolomil mlčení a ptá se při práci Abua: "Co se ti dnes zdálo?" Abu: "O Matemě.""A jak To tam vypadalo?" "JAKO V EVROPĚ." A když jsem k tomu ještě dodala, že budou spát v hotelu, Abu vyjekl nadšením a sděloval to dalším klukům, pracujícím o kousek dál. "A uvidíte tam krásné pestrobarevné rybičky", dodávám. Odevšud zní nadšené "Aháááá". Pak mě napadne pro jistotu dodat: "Ty, ale nejsou k jedení!"....A odevšud v zápětí zní zkroušené "Ouhááááá". Barevné rybičky sice nakonec neviděli, ale za to jednu nebarevnou dostal každý na talíři. Ale to trochu předbíhám.
Nastal den D, některé děti nemohly dospat rána, většina nadšením neusla vůbec. Byli tak plní emocí, když si večer chystali věci do zcela nových baťůžků a zkoušeli jak jim sekne triko s Bez mámy logem a nové sandále, že se třepotali rozrušením a není divu, že nespali vůbec. Baťůžky nechtěli opistit ani v autobuse, když dostali možnost, že by je Chris dopravil autem. Setra Epifanie mi to vysvětluje: Moje drahá, oni se cítí jako by někam letěli, nemám to srdce je přemlouvat:-).



Cesta autobusem se začala vyvíjet slibně, byla o nás bitka, neboť jako velká skupina jsme byli jistým výdělkem, protože jsme zabrali celý autobus.



Sestra Epifanie byla perfektně připravená a bez její pomoci by nás všechno stálo více nervů a mnohonásobně více peněz. Tak kupříkladu vezla sebou galon vody a další 5 l kanistr a nachystala všem svačinku s několika kousky pečeného masa, smaženými banány, mandazi a tak dál. Jenže svačinka nepřišla uplně v tu pravou chvíli. Sotva jsem se zakousla s chutí do prvního kusu masa a chleba, Bedon začal do mě šťouchat, protože Inosent sedící vedle něj měl ruce plné zvratků. Tak jsem  mu rychle přistrčila prázdný sáček a to Inosent pokračoval. Až vše dokončil nastalo to nejhorší, po vzoru všech ostatních " blíčů" měl vyhodit svůj pytlík z okna. Děsila mě představa, že bych mohla být jedním z lidí, které zrovna v nějaké vesnici míjel náš autobus. Ale představa se ukázala být mylnou, neboť Inosent hodil pytlík "tak šikovně", že se rozstříkl o vnější sklo autobusu. Jednu výhodu to celé mělo....snadno se nám odmítali prodejci nabízející jídlo do oken projíždějícího autobusů.



Konečně jsme na Matemě, nikdo nemyslí na zážitky z cesty, všichni jsou nadšení....jenom já mám chřipku jako blázen. Po neodolatelném prvním koupání v jezeře se uchyluji do pokoje a sleduji vše z pozdáli. O užaslých dětech, o krásných zážitcích vám povypráví snad někdo jiný.





Žádné komentáře:

Okomentovat